web creation software

Historie Míseček a Krkonoš vůbec

Tato sekce je v prozatímním stádiu vývoje. Chtěl bych se tu věnovat starým fotografiím a obrázkům Krkonoš, jejich hlavních turistických destinacích a krásám přírody. Především se zaměřím na Mísečky.

Dolní Mísečky

První fotografie je pro mně velice vzácný historický materiál, protože na ní jsou vyfotografovány Dolní Mísečky a dvě chaty, Flora (vlevo) a Tesla (Flora byla dříve ČKD Praha a Tesla, byla Tesla :-), tedy alespoň se tak jmenuje po asi 40 let. Kdysi dávno se jmenovala prý Enzian - Hořec).
Snímek pochází někdy ze sedmdesátých let (je to pohlednice, možná má někdo doma stejnou...?). Obě budovy vypadají teď úplně jinak, Flora je přistavěná, Tesla se taky změnila. Podobný snímek by v současnosti nebylo možné pořídit, hlavně kvůli stromům, jednak na místě, kde stál fotograf, jednak stromy teď obklopují obě budovy.

Waldheim - Lesní útulek

Další fotka je snad ještě vzácnější, protože je na ní bouda Waldheim - Lesní útulek. Bouda se nacházela na Dolních Mísečkách, když byste z parkoviště šli přes můstek nad Jizerkou, tak hned jako první nalevo, asi někde naproti dnešní chatě Sv. Hubert.
Lesní útulek vyhořel, myslím někdy za první republiky, prostě dnes už není. Předpokládám, že tato fotografie pochází někdy z konce 30. let, kdo si ji pozorně prohlédne, zjistí, že v popředí je dopravní značka, která vypadá docela soudobě.
Ještě taková zajímavost - originál, ze kterého jsem skenoval, byl špatně přenesen na fotografický papír. Prostě snímek byl zrcadlově převrácen. Teď máte možnost ale vše vidět správně. 

Waldheim podruhé

Waldheim podruhé, tentokrát z jiného úhlu. Fotograf stál nejspíš někde v místě dnešního parkoviště. V pozadí údolí Dolních Míseček.

Jestřábí boudy

Byly postaveny v druhé polovině 30. let jako kasárny pro vojáky v nedalekém opevnění. Původně Jestřábích bud bylo pět. Za druhé světové války tam měli němci výzkumnou polární stananici. Prý zde panovaly podobné podmínky jako v Grónsku. Po válce je měl podnik Interhotel Krkonoše. Čtyři boudy sloužily jako ubytovny pro rekreanty a jedna bouda byla provozována jako restaurace. K chatám byl také vybudován malý lyžařský vlek. Časem chalupy chátraly a byla potřeba větší rekonstrukce, stát do rekonstrukce neinvestoval a možná důsledkem špatného technického stavu se objevují na chatách požáry. První bouda vyhořela v začátkem 50.let druhá v roce 1970. V sedmdesátých letech objekty sloužily jako ubytovny pro dělníky kteří pracovali na nedaleké Labské boudě.

Z důvodů špatného odvodu odpadní vody, splašky byly svedeny přímo do Kotelních jam, byl provoz v objektech uzavřen a 28. 9. 1986 KRNAP provedl jejich stržení a rozebrání.

V současné době na místě Jestřábích bud stojí trafostanice s garáří která slouží pro Vrbatovu boudu

Interiér Jestřábích bud můžete také vidět ve filmu: Svatební cesto do Jiljí (1983) od režisera Hynka Bočana. 

Výstavba opevnění a Masarykovy horské silnice

Výstavbě opevnění na sklonku třicátých let dvacátého století předcházel projekt a výstavba takzvané Masarykovy horské silnice, jejíž budování bylo slavnostně odstartováno v roce 1934. Začínala nedaleko Jilemnice a podél toku Jizerky a kolem Dolních a Horních Míseček měla dosáhnout vrcholu Zlatého návrší a končit smyčkou u dnešní Vrbatovy boudy. Účel byl již zcela jasný – v sousedním Německu se totiž krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala stavět takzvaná sudetská silnice z Vratislavi až prakticky k hranicím, která výrazně snižovala možnost obrany západních Krkonoš.
Stavba silnice na české straně hor měla kromě strategických důvodů (o kterých se raději mnoho nemluvilo) za úkol také snížit následky doznívající hospodářské krize a zvýšit turistický ruch v této části hor. Čtvrtý – nejobtížnější úsek z Míseček byl započat firmou Fifka a Moravec v květnu 1934 a již 10. srpna 1936 proběhlo slavnostní otevření. Celkové náklady byly čtyři a půl miliónu Kč.
V návaznosti na tuto silnici měla na hřebenech vyrůst takzvaná Švehlova chata. Nemá cenu zde rozebírat smysl takové stavby jejíž výstavba byla plánována v těchto místech krkonošského hřebene v nadmořské výšce téměř 1400 metrů nad mořem. Význam byl spíše symbolický a chata měla demonstrovat nárok českého státu na toto převážně německé území. Měla obsahovat luxusní pokoje, vinárnu a restauraci o několika sálech, holičský salon a turistickou ubytovny. O slavnostním založení chaty dnes svědčí pouze polozapomenutý základní kámen, ležící nedaleko Vrbatovy boudy, na který počátkem září 1936 poklepalo hned několik ministrů a mnoho význačných funkcionářů, za přítomnosti velkého množství přihlížejících. Ddo suterénu měly být zabudovány kulometné pevnůstky, začleněné do systému plánovaného opevnění v této oblasti.

Řopík je označení malé betonové pěchotní pevnůstky pohraničního opevnění. Lidové označení Řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo a zadávalo práci externím společnostem.
Snímek z výletu Beneckých turistů do odstoupeného pohraničí. Listopad 1938
Civilní pracovní prapor přidělený ke 22 hraničnímu praporu nastupuje na Horních Mísečkách.
Německá propagační fotografie řopíku na Zlatém Návrší. - v pozadí Labský důl a hraniční hřeben. 

SLEDUJ  NÁS  NA: